Asi všichni si pamatujeme dobu před zhruba sedmdesáti lety, kdy se začaly ve velkém stavět paneláky. A je pravdou, že ačkoliv je na ně mnoho kritiky, zejména co se týče vzhledu, nelze jim upřít i určitá pozitiva. Je to například nejjednodušší a nejekonomičtější způsob, jak na omezeném prostoru ubytovat větší množství lidí. A jelikož součástí sídlišť byly často i základní služby, jako je obchod či lékař, nepotřebovali lidé ani automobil – v naprosté většině případů si mohli všude dojít pěšky.

Ovšem je potřeba říci, že na rozdíl od dnešní doby tyto byty nebyly soukromé. Patřily z velké části státu, který byty v něm lidem v podstatě pronajímal. Samozřejmě se však nemohl starat o každý jednotlivý panelák. Proto byla ustanovena bytová družstva, jako například bytová družstva Brno. Ta vždy spravovala daný dům, a jeho členy byly všichni nájemníci.

Všichni však víme, že doba se změnila. Dnes se klade daleko větší důraz na soukromé vlastnictví, a to platí především o nemovitostech. Naprostá většina lidí preferuje žít ve vlastním domě či bytě, než být v nájmu – a tak se i tyto byty dostaly do soukromého vlastnictví, přičemž většinou byly nabídnuty k odkoupení svým nájemcům.

Zde však vznikl organizační problém – co s bytovými družstvy? V dnešní době je nahradila především společenství vlastníků bytových jednotek, avšak to neznamená, že by družstva zanikla. Přesto je potřeba se ptát: mají v dnešní době ještě smysl, nebo se jedná o přežitek?

Je pravdou, že, jak již bylo řečeno, valná většina bytů je dnes soukromých. Neplatí to však o všech. Stále se najdou ty, které jsou v původním družstevním zřízení. Většinou je to proto, že to jejich obyvatelům tak vyhovuje. Nezdá se tedy, že by v současné době bylo nutné družstva rušit. Měli bychom si však připustit, že jich stále více ubývá, a jednoho dne se skutečně stanou minulostí.