Někteří prvňáci musí vstávat dřív a jiní si zase mohou přivstat, záleží na vzdálenosti, v které dítě bydlí od školy. Pro rodiče v tomto období mnohdy nastávají chvíle stresu. Ne každý dokáže doma svému dítěti vysvětlit některé věci, které dítě ve škole nepochopilo a dost možná se i dětské nadšení z prvních dní brzy promění v řeči: „Ale mami, mně se už nechce vstávat.“ „Ale maminko, já si chtěl jen s mým novým kamarádem hrát!“

Pokud je dítě živější, těžko mu rodiče vysvětlí, že by v hodině měl sedět klidně. Naštěstí první třídy dostávají za třídní učitele takové pedagogy, kteří dokáží malé užvaněné děti zklidnit natolik, aby upoutali jejich pozornost a děti bavilo učení se.

I doma rodiče mohou trénovat dětskou pozornost. Hlavně během dělání úkolů a procvičování. Naštěstí některé školky zvykají předškolní děti na to, jaké to bude, až budou ve škole. Ale jiný kraj a jiný mrav, zatímco v některých školkách předškolní děti nejsou nikterak odděleny od těch menších, v jiných školkách mají předškolní děti jiný rozvrh než jejich mladší kamarádi.

Pokud máme doma prvňáčka, měli bychom se snažit mu být vždy po ruce. Podporovat jej a snažit se s klidem vysvětlit mu cokoliv, co nechápe. Neumí psát? Bez jakéhokoliv násilí a zlostí s ním zkusíme psát. Nedokáže pořádně číst? Opakujeme mu nějaká slova, bereme knížku před spaním a necháváme dítě číst nahlas a podporujeme jej.

V první třídě v matematice děti začínají s lehkými počty. Pro dítě bude nejjednodušší, když s ním budeme počítat na nějakých zábavných počítadlech. Například ho můžeme učit sčítat a odčítat zvířátka, zkoušet s ním i slovní úlohy, i když je ještě dítě ve škole nebralo. Například sčítat zvířátka na farmě typem: „Ráno farmář do ohrady odvedl čtyři koníky, dva poníky a jednu kravičku. Kolik zvířátek v ohradě bylo večer?“

Pro dítě jsou první dny důležité hlavně pro jeho psychiku. Přílišné nátlaky mohou jeho osobnost změnit na tolik, že začne být zakřiknutější, a když něco provede, tak se spíše stáhne ještě více do sebe. Dítě by rozhodně nemělo být trestáno. Úkolem každého rodiče prvňáčka je, aby se dítě do školy těšilo a snažilo se. Například dáme mu motivaci v podobě čokoládové tyčinky po každém úspěšném dni nebo nějaký bonbón. Nemusí to být ani každý den, klidně i týden, jen by dítě mělo vědět, že rodiče pro něj vždy budou a může se na ně spolehnout, hlavně by se prvňáček neměl bát, s čímkoliv se svěřit právě rodičům, protože se mnohdy nedokáží svěřit učiteli.

Dobré jsou i rozvrhy pro děti. Přijde ze školy, pokud nejedlo, dát mu oběd, nechat jej dvě hodinky v klidu, aby si například šel hrát a pak se vrátil. Dát mu svačinu, udělat úkoly a poté samotná večerní hygiena, krátké hraní, čtení a jít spát. Pravidelné rozvrhy jsou sice pro dítě více stereotypní, ale dají se proměňovat.